Funkcionalismus (teorie mysli)

Funkcionalismus^[1] je filozofický směr, který se snaží zodpovědět na otázku mind/body problému. I když se funkcionalismus začal formovat na konci 20. století, má kořeny v Aristotelově pojetí duše a vychází z Hobbesovy koncepce vědomí, která vědomí brala jako „počítací stroj“. Pro funkcionalisty není důležitá podoba vnitřní konstrukce systému, ale to, jak tento design funguje. Mozek vnímají jako černou skříňku, na které je zajímají pouze vstupy a výstupy. Poté hledají za pomocí vztahu mezi vstupem a výstupem jakýsi program nebo funkci, která by tento vztah zajišťovala.

Jako příklad tohoto modelu lze uvést pociťování bolesti, která je způsobena nějakým poraněním našeho těla. Ve funkcionalistickém pojetí je vstup poranění, které nás bolí a výstup je snaha se bolesti zbavit nebo reakce na ni. Kdybychom potkali mimozemšťana, který by byl vytvořený ze silikonu a avokáda a jeho „program“ na pociťování bolesti by byl stejný jako náš, cítil by bolest bez ohledu na to, jestli se jeho tělo našemu podobá či nikoliv. Tento argument vícenásobné realizovatelnosti používá funkcionalismus vůči teoretikům identity, kteří předpokládali, že každý mentální stav či fenomén (přesvědčení, bolest atd.) odpovídá stavu lidského mozku.